DPR IAN: Šel jsem do DPR s myšlenkou, že mě nic nemůže položit, protože jsem si prošel peklem

Bipolární porucha není procházka růžovým sadem. Přesto z ní dokázal hudební rebel vytěžit to nejlepší. Pohodlně se posaďte, protože překlad druhé části rozhovoru pro magazín GQ Australia je stejně temný jako samotné nitro umělce.

Před přečtením tohoto článku vám doporučuji si přečíst první část rozhovoru, kterou naleznete zde.

Kdyby se držel své obvyklé cesty, dopadlo by to s MITO naprosto jinak. Předtím, než se stal zakládajícím členem DREAM PERFECT REGIME, nezávislého labelu, který je v k-popovém prostředí odlišný tím, že jeho umělci převzali kontrolu nad svou tvorbou, byl sám součástí tohoto průmyslu. I když, jak říká, nejprve neplánoval dát se na dráhu idola. Odešel z Austrálie z úplně jiného důvodu.

„Nebylo to tak, že jsem se vydal do Koreje s tím, že se stanu k-popovým idolem. Jel jsem tam, protože jsem opravdu chtěl uniknout ze své ulity. Když jsem byl v Austrálii, cítil jsem se jako v kleci. Chtěl jsem cítit a vidět něco nového.“

Ironii osudu je, že si brzo uvědomil, že možná vyměnil jednu klec za druhou – v roce 2012 debutoval jako člen skupiny C-CLOWN. Ačkoliv se skupina po třech letech rozpadla, tato zkušenost na něm zanechala hluboké jizvy. Z velké části kvůli odporu, kterému čelil ze strany své tehdejší společnosti, když s ní chtěl rozvázat smlouvu. Zatímco jeho bipolární porucha – která se projevila už na střední škole – byla většinou zvládnutelná, vyčerpávající požadavky života idola a omezené možnosti pomoci ji jen zhoršily.

„Jakmile jsem začal žít jako idol a tréninkovým životem, rozhodně to narazilo na hranici, kdy se to extrémně zhoršilo,“ říká, ale přiznává, že společenské stigma vůči problémům s duševním zdravím mu bránilo vyhledat pomoc. „Nevěděl jsem jaké stigma má moje kariéra ohledně duševních poruch. Opravdu jsem nevěděl, co čekat. Držel jsem to pod pokličkou. Fakt jsem to tajil.“

„Bylo hodně případů, kdy jsem utíkal. Vlastně to byl jediný způsob, jak se s tím vyrovnat.“ I když o tom chtěl mluvit se svými členy, velmi rychle zjistil, že málokdo to pochopí. Nemá jim to však za zlé. „Na to, jak byli mladí, opravdu to nebyl rozhovor, který bych s nimi mohl vést.“

Navzdory tomu říká, že svého času stráveného v K-Popu nelituje. Zatímco mu DPR dalo svobodu uplatit své tvůrčí svaly a vytvořit něco svého, doba strávená s C-CLOWN upevnila jeho základy a morálku – i když by si dvakrát rozmyslel, jestli má cenu se do tohoto koloběhu vrátit zpět.

„I když je to smutné, je to jako: ‚když jsem zvládl tohle, zvládnu cokoli‘. Šel jsem do DPR s myšlenkou, že mě nic nemůže položit, protože jsem si prošel peklem. Jak špatné to může ještě být?“

„V Koreji dospívají lidé mnohem rychleji, už jen kvůli sociálním zkušenostem, kterými procházejí ve velmi krátké době. Myslím, že to se mi opravdu stalo, když jsem byl v C-CLOWN. Výrazně jsem zestárl, ale mé letité zkušenosti byly sestříhány právě do této role, kde to teď mohu uchopit a opravdu jít s tím, co jsem fakt chtěl dělat.“

Od svého založení se DPR label rozrostl do vzrušujícího uměleckého kolektivu pod vedením DPR IAN, DPR REM a DPR LIVE. Od hudby přes vytváření finálního produktu až po vyřešení drobných obchodních záležitostí – vše se děje ve vlastní režii umělců, bez výhrad obvyklých pro k-popové společnosti.

Zatímco role se často posouvají a překrývají – sám DPR IAN přechází z pozice režiséra na herce, zpěváka a střihače – to, k čemu umělci nakonec dospějí, je možnost dělat takovou hudbu, jakou chtějí. Ještě před pár lety mohl být label odsouván na okraj průmyslu řízeného k-popovými společnostmi, ale řada významných spoluprací v souvislosti s neotřelým přístupem postavila DPR do centra dění.

DPR IAN sice uznává pokroky, kterých dosáhli, ale zároveň si je vědom jedinečných výzev, jež se s celým procesem pojí. „K-Pop má velmi jasnou představu o tom, jaký by měl být. Takže jsem asijským umělcem a snažím se vniknout na scénu s něčím, co nezní jako K-Pop, ale je tam spojení, které lidé uvidí. S nezávislými umělci, kteří si chtějí vydláždit svou vlastní cestu, je to spíš výzva: ‚Okay, jak mám dát lidem vědět, že existují mnohem cool věci, které můžeme dělat, než je jen K-Pop?’“

To není jediná otázka, na kterou se snaží najít odpověď – pořád je tu zuřící, běsnící MITO. V jejich příběhu bude ještě nejméně jedno album, ale co se stane pak? Podle svých slov je s ním v toxickém vztahu – bojí se dopadu, který na něj MITO může mít, ale je nejistý ohledně toho, zda ho nechat jít. Jedná se o klasické dilema zmučeného umělce – jakmile z osobní, emocionální trosky vzejde něco krásného, začnete přemýšlet, jestli je to jediná cesta k tvorbě.

„Myslím, že jsem byl hodně nejistý, co se týče ztráty této mé stránky. Vždycky říkám, že se pořád honím za chaosem a vítám tyto temné aspekty. Myslím, že důvodem vzniku MITO bylo to, že to bylo poprvé, co jsem se dotkl svého šíleného dna. Bylo to poprvé, co jsem viděl sílu v tom, co dokážu, když jsem na svém dně, jakkoli je chaotické.“

Brzy ho však začaly tížit možné dopady. Jestli vůbec dokáže vytvořit ještě něco krásnějšího mimo své dno. „Myslím, že jsem se stal velmi závislým na svých pádech. Vidím v tom i nebezpečí, protože se za tím v tu chvíli honím.“

Trvalo mu dlouho, než se z tohoto vzorce vymanil. Navázal dialog sám se sebou, kde jeho výtvory už nezávisí na tom, že MITO je všudypřítomný a připraven vyrvat z něj jednu emoci za druhou. Téměř poeticky se zde Pan Insanity snaží vyrovnat se škodami, které by jeho první výtvor mohl způsobit ostatním. Ví – z vlastní vůle a díky zdravému úsudku přátel kolem sebe – že ho nakonec bude muset nechat jít.

„Rozhodně jsem jako sběratel, ale nebudu se pokoušet tuhle osobnost sesbírat, a proto si myslím, že se snažím získat trilogii. Snažím se rozejít s touto osobností, ale zároveň, protože se stala takovou prodlouženou rukou toho, co si myslím, že jsem já, bude velmi těžké jít dál.“

Ale kdo ví? Třeba se bude moct zaměřit na něco nového. „Nedokážu předpovědět, jak se budu cítit v příštích dvou letech. Jsem si jistý, že se bude se mnou pořád něco dít, ale myslím, že si budu muset najít nové způsoby, jak věci pospojovat.“

Prozatím mu nevadí, že dává MITO za pravdu a poslouchá, co má na srdci. Možná, že právě to je uzavření, které oba hledají.

ZDROJ: gq.com.au