Vzestup korejské (populární) kultury – případ filmu

20:00 | 10.11.2013 Kwietitze 2201 3
V dnešním článku bych se chtěla podívat na některé mediální a kulturní aspekty, které zmiňují filmoví akademici jako příčiny vzestupu korejské kinematografie. 
Oldboy (2003)
Oldboy (2003) FOTO: filmonpaper.com
Ještě před pár desetiletími nestála korejská kinematografie v zájmu žádného akademika. Například The Oxford History of World Cinema, publikovaná v roce 1996, která se snažila pokrýt veškeré aspekty světových kinematografií, se Koreji nevěnovala ani řádkem a předně se soustředila na taiwanské, hongkongské a japonské filmy. Co se změnilo během necelých dvaceti let? Korejská vlna, samozřejmě. Ale jaké kulturní posuny stály za jejím vzestupem v médiích? Co byly hlavní příčiny? 

Vše začalo v období pozdních 80. a začátku 90. let. Do roku 1987 měly povolení importovat zahraniční filmy do Koreje pouze domácí filmové společnosti, jenže v roce 1988, pod mediálním tlakem ze zahraniční, povolila korejská vláda distribuovat hollywoodským společnostem americké filmy přímo do kin. Toto zaplavení trhu západními filmy mělo enormní následky na lokání kinematografii. V roce 1994 dominoval hollywoodský trh korejským kinům z 80 % a počet natočených domácích filmů, neschopných konkurovat zahraniční produkci, spadl ze 121 z roku 1991 na 63 v roce 1994. Korejské filmy byly považované za zastaralé a náměty vágní a vše nasvědčovalo tomu, že místní kinematografie je u konce s dechem. 


Sopyonje (1993)

Dva faktory tenkrát dopomohly k tomu, aby se korejská mediální kultura vzpamatovala a uvědomila si svou důležitost a potřebu rozvoje. V roce 1993, kdy se ani ve snu nevěřilo, že je nějaká naděje pro lokální filmový trh, zaznamenal nečekaně film Sopyonje velký mediální úspěch - více než milion návštěvníků – což byl první korejský film, který kdy přilákal tolik diváků do kin. Příběh filmu, notně odkazující směrem zpět ke korejským tradicím a kultuře, a natočený v nádherné krajině, vzbudil v mnohých divácích skoro zapomenutou nostalgii po vlastní historii. Druhý faktor byl méně prozaický. Jako obranu proti hollywoodské nadvládě stanovila vláda, s platností začátku roku 1995, politiku podpory domácí kinematografie. Plánem bylo vytvořit vertikálně integrované mediální konglomeráty. To v praxi znamenalo, že velké korejské společnosti jako Samsung, Hyundai nebo Daewoo začaly pronikat i do mediálního sektoru, což čítalo jak produkci a distribuci, tak import a export filmů. Co bylo pro velké korejské firmy industriálním boomem, bylo však pro kinematografii pouze zahřívacím kolem.

V takovémto příznivém prostředí začaly v Koreji vznikat i mezinárodní filmové festivaly, jako je ten v Busanu (1996), který je považován za jeden z nejslavnějších v celé Asii. Vliv korejské vlády byl pro kinematografii opravdu signifikantní. President Kim Dae Jung, který si sám říkal „prezident kultury“, přinesl do vlády mnohá opatření, která podporovala rozvoj kinematografie. V druhé polovině 90. let se tak korejský filmový průmysl naučil západní know-how, jako byly například výzkumy diváckých preferencí a filmová reklama zaměřená na určité populační vrstvy (to samé se začalo dít i v hudbě). Některými mediálními výzkumy se Korejci stali až přímo pověstně obsedantní, protože takový scénář k filmu Friend (2001) byl revidován 21krát, než co nejvíce odpovídal diváckým preferencím.


Friend (2001)

Na konci 90. let byly cítit ve vzduchu ještě další změny – do filmových společností přicházeli mladí absolventi z prestižních universit nejen doma, ale i ze zahraničí. Právě ti přivedli korejskou kinematografii do 21. století a vystřídali starší generace tvůrců, kteří si přisvojili filmové řemeslo spíše dlouholetou praxí než na filmových školách. Tito mladí tvůrci se nebáli natáčet díla s poněkud citlivější tématikou, než bylo dříve zvykem, například začali polemizovat se severokorejskými vztahy nebo způsobem kapitalistického života. Dlouho očekávaná filmová renesance byla už v té chvíli nadosah.

V roce 1999 překvapil média komerční úspěch akčního thrilleru Shiri, na který přišlo 5, 8 milionů diváků (s 2,44 milionů diváků pouze v Soulu). Finanční návratnost filmu tenkrát přesáhla 300 %. V únoru 2001 úspěch Shiri překonal vojenský detektivní thriller Joint Security Area, který zanedlouho poté trumfl v létě 2001 již zmíněný gangsterský film Friend s 8,2 miliony návštěvníků. Korejští diváci, kteří tak dlouho čekali na místní obdobu hollywoodských blockbusterů, ukázali, že se jim nové korejské filmy, dobře finančně a kreativně zásobené, líbí.

Dalším důkazem zlepšující se kvality korejské kinematografie byl fakt, že čím dál větší počet korejských filmů si začal získávat pozornost na světových festivalech a vyhrávat na nich i ceny. V roce 2002 režisér Im Kwon-taek vyhrál na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii se svým filmem Opojen ženami a malováním a Lee Chang-dong vyhrál cenu za nejlepší režii na festivalu v Benátkách s filmem Oasis. Netrvalo ani dva roky a Korejci vyhrávali na světových festivalech znova. V roce 2004 vyhrál Park Chan-wook v Cannes cenu Grand Prix pro svůj film Oldboy a Kim Ki-duk vyhrál cenu za nejlepší režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně za film Samaritánka. První vlna Hallyu, která zasáhla převážně mladé cinefily, už byla v plném proudu.


Samaritánka (2004)

Na domácí půdě v tom roce ovládly trh dva filmy – Silmido, film o plánování tajného atentátu na severokorejského vůdce na počátku 70. let, navštívilo kolem 10 milionů diváků a později toho roku pokořil hranici 11 milionů diváků film Pouta války. Díky těmto blockbusterům, nastoupivší nové generaci režisérů, úspěchu uměleckých filmů v zahraničí a především prvopočáteční podpoře vlády, se povedlo v roce 2004 korejským filmům ovládnout domácí filmový trh s podílem 53%. Korea za pouhých deset let dokázala ze skomírajícího domácího filmového trhu udělat jeden z nejvíce prosperujících filmových trhů na světě. Pokud v roce 1994 exportovala do světa 14 filmů, v roce 2004 to bylo více než desetkrát tolik - 164.

Jedním ze sloganů, s kterým Korejci zprvu přistupovali ke vzkříšení své kinematografie, byl:„Naučme se to podle Hollywoodu“. Nezůstali však jen u kopírování západního stylu produkce. Korejská kinematografie si během let vytvořila i nové postupy, jak aplikovat či míchat žánry a formy, jakých jsme svědky v jejich mediální kultuře dodnes. Ale o tom zase až někdy příště.


ZDROJE:
Doobo Shim (2006): Hybridity and rise of popular culture in Asia
Ju Young Kim (2007): Rethinking Media flow under Globalisation - Rising Korean Wave and Korean TV and Film Policy Since 1980s


FOTO:
blog.naver.com
movist.com

Diskuze

Anketa

Hlasujte pro K-POP NOVINKY týdne. Dvě s nejvyšším počtem hlasů budou nasazeny do K-POP CHART SeeJay Radia:

Apink - %%
24,2%
TVXQ - Truth
15,2%
Red Velvet - Sappy
15,2%
KNK - Lonely night
45,5%
Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9