Móda s asijskými prvky od Mimi Lan [Rozhovor] - část 1.

19:24 | 02.08.2013 Mei 8
Barevné originální oblečení s asijskými prvky, z kterého přímo čiší energie, to jsou návrhy talentované vietnamské módní návrhářky Mimi Lan, se kterou měl AsianStyle.cz možnost udělat rozhovor a vy se nyní podívejte na první část.
Mimi Lan
Mimi Lan FOTO: Mimi Lan
V roce 2002 založila talentovaná vietnamská módní návrhářka žijící v Praze, Mimi Nguyen Hoang Lan, značku La Femme Mimi. Ve své módě používá kombinace mnoha barev a kombinuje kvalitní materiály dovážené z Asie. Její návrhy v sobě mají prvky Asie. Mimi Lan klade důraz na kulturu a je průkopnicí módy s asijskými prvky v Čechách.
 
Tato mladá módní návrhářka nám ochotně poskytla rozhovor o svých začátcích a o své práci a věříme, že se dozvíte mnoho zajímavostí.



Úplně na úvod by nás zajímalo, jak jste se vlastně vůbec k návrhářství dostala. Co vás k tomu vedlo?
 
Moji rodiče jsou akademičtí malíři. Když jsem byla jako malá ve Vietnamu, vyrůstala jsem tedy v prostředí výstav a obrazů. Moji rodiče nebyli ideálním typem rodičů, kteří si hrají se svými dětmi. Nic se mnou nehráli. Když jsem chtěla, aby se se mnou táta zabýval, řekl mi, že pracuje a nemůže si se mnou hrát. Většinou řekl: „Jestli si nudíš, sedni si a vezmi si papír. Zkus mě kopírovat.“ Kopírovala jsme tátovy obrazy a naučil mě míchat barvy. Nechal mě, abych míchala barvy i pro něj. Sama jsem vybírala barvy a on mi velice důvěřoval. Mne to bavilo. Byla to super hra a později jsem si uvědomila, že se vůbec nebojím kombinovat různé barvy. Kombinovat oranžovou a růžovou není žádná novinka. Nebaví mě černobílá kombinace nebo tak podobně, i když ty barvy mám ráda. V kostýmu je to klasika, to je Chanel. Jsem spíše proti trendy, mám ráda tradice.
 
Když jsem pak posléze přijela do Čech, vše mi bylo velké. Dříve bylo málo velikostí S nebo XS. Pořád jsem musela nakupovat v dětském oddělení. Nakonec jsem začala kupovat věci ze sekáče a předělávat je.
 
Moje maminka studovala na Akademii výtvarného umění a později začala obchodovat s keramikou a vietnamským zeleným čajem. Vedle jsme otevřeli obchod s čajem a keramikou a lidem, kteří k nám chodili, se líbily ty věci, které jsem nosila. Prodávala jsem v obchodě a oni říkali, že to, co mám na sobě, je moc hezké.
 
Když jsem studovala na UK na fakultě Sociálních věd, obor Mezinárodní vztahy, spolužáci mi říkali, že to, co mám na sobě, je moc krásné a jestli jim taky něco udělám, když jsem jim prozradila, že jsem to dělala sama. Začala jsem to prodávat za 200 nebo 300 korun. Strašně mě to bavilo a uvědomila jsem si, že bych to mohla prodávat, a tak jsem začala.
 
Když jsem promovala, dvě moje spolužačky měly na promoci mé šaty. Říkaly mi: „Mimi, já to od tebe musím vše nakoupit co nejdřív, protože jednoho dne budeš drahá.“ A já říkala: „Nebudu drahá.“


 
Jak dlouho už se návrhářství tedy věnujete?
 
Už když jsem byla malá, malovala jsem obrázky, na kterých byly holky, a každá z nich na sobě měla něco jiného. Takže jsem s tím začala vlastně už od malička, ale sebedůvěru jsem získala až později.
 
 
A jaké to vlastně je být návrhářkou?
 
Oděvní průmysl je jeden z nejtvrdších na světě. Je zde mnoho značek a oblečení. V každé značce najdete něco jiného. Když budete hrabat, najdete alespoň jednu dobrou věc u každé značky. Je zde velká konkurence.
 
Lidé si myslí, že je to úžasná práce, že jsme bohatí a podobně, ale my vlastně stále jen pracujeme. Pořád vymýšlíme kolekce a třeba i několik zároveň. Je to tvrdá práce. Není zde ani jistota, že se to lidem pak bude líbit. Když se jim to líbit nebude, nebudou nakupovat a když nebudou nakupovat, nebudeme mít kapitál pro další kolekci. Je to složité.
 
Já nechci, aby lidé nosili věci jen jednu sezónu, ale aby se to dalo kombinovat, aby je mohli nosit více sezón nebo aby je zdědily jejich dcery či neteře. Nedávno jsem byla ve Vietnamu u babičky a ona měla krásnou hedvábnou sifonovou halenku. Říkala, že jí má už dlouho. Mně je 35 let a pamatuji si, že když mi bylo tak 8, tak jsem jí na ní už viděla. Ve skříni jich měla více a řekla mi, ať si jednu vezmu a já si vybrala. Řekla jsem si, že budu dělat věci, co mají větší trvanlivost a ty se pak budou moci předávat dál z generace na generaci, až dokud se to nevypáře.


 
Jak tedy materiál vybíráte, aby vydržel tak dlouho?
 
My nejdříve koupíme půl metru nebo metr látky a vypereme to, abychom zjistili, co to udělá. Pak zjistíme, zda se to srazí, pustí barvu a podobně. Potom se teprve rozhodneme, zda to použijeme pro naši kolekci.
 
Je mnoho typů materiálů. Některé jsou krásné, ale háklivé. Musíte je dávat do čistírny a ne každá je umí dobře vyprat. A pak se třeba stane, že klientka, která měla hedvábný kousek, ho dala do pračky. Potom přijde, že se to obarvilo nebo srazilo a mně je to líto, protože jsem si s tím dala práci. Celý proces, než jedny šaty vzniknou, je hodně zdlouhavý, a proto je důležité, aby se pak lidé k těm věcem chovali správně, aby je mohli předávat dál. Je tu důležitá vzájemná spolupráce mezi námi a klienty. Říkám jim, jak se mají chovat k hedvábí, k bavlně, semiši, ke kůži, ale i jak se mají chovat ke šperkům.

 
A jak jste se naučila šít?
 
Babička mě od malička naučila vyšívat. Holky ve Vietnamu se učí vyšívat už od mala. Stejně jako se tady děti od malička učí číst. Skoro každá holka tam umí vyšívat. Pak už je jen otázkou, jak to aplikujete do života. Maminka jela do Prahy, když mi bylo tak 4 nebo 5 let a už tehdy jsem jí posílala vyšívané kapesníky.

 


Na závěr děkuji Mimi Lan, že si na mne udělala čas a byla ochotná mi rozhovor poskytnout. Věřím, že s ním budete vy, naši čtenáři, spokojeni. Doufáme, že se vám rozhovor líbil, že jste se dozvěděli mnoho zajímavých věcí a třeba vás inspiroval pro návštěvu butiku La Femme Mimi a i vy si odsud odnesete nějaký ten kousek anebo vás inspiroval životní příběh této mladé návrhářky a vydáte se ve svém životě podobným směrem.
 
Butik se nachází na adrese Štěpánská 1 v centru Prahy.




FOTO:
Kolekce Jaro/Léto 2013
Photografka: Lucie Kryštofova
MUA: Iveta Duong
Modelka: Hanka

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9