Rozhovor s Jiřím Mádlem nejen o Asii

18:00 | 17.01.2014 Mei 4701 9
Přečtěte si rozhovor, který pro AsianStyle ochotně poskytl známý český filmový herec a režisér Jiří Mádl. Jak blízko má tato česká hvězda k Asii?
Jiří Mádl
Jiří Mádl FOTO: Kryštof Kalina
Již 23. ledna jde do našich kin nový film Vejška, v němž si zahrál také jeden z nejvyhledávanějších českých herců Jiří Mádl. Jiřího Mádla můžete znát dále z filmů jako například Showboarďáci, Rafťáci, Gympl, Probudím se včera nebo z pohádek Láska rohatá či Peklo s princeznou.
 
Málokdo ale ví, že tento slavný český herec a režisér má také blízko k Asii. Jiří Mádl nám ochotně poskytl rozhovor, ve kterém se dozvíte, jaké asijské filmy má rád, proč má tak blízko k Jižní Koreji a mnoho dalších zajímavostí.


Na konci listopadu ses v kině Světozor zúčastnil festivalu asijského filmu FilmAsia. Co tě tam přivedlo?
Pozvala mě tam Karla Stojáková (zakladatelka FilmAsia, pozn. red.), což je filmová producentka, se kterou jsem dělal jeden film a druhý s ní vlastně teď chystám. Byť tedy ne jako herec, ale psal jsem k němu scénář. Pozvala mě, protože ví, že mám rád Koreu a dá se říct, že celkově i Asii. I když tak plošně bych to netvrdil, protože ji tak dobře neznám.
 
Takže se ti líbí asijské nebo konkrétně korejské filmy?
Mně se korejské filmy líbí. Znám jich vcelku dost. I když je pravda, že jsem znal více těch tehdy současných, když jsem bydlel s Teruem (Jirkův korejský kamarád, pozn. red.). Tedy my jsme spolu bydleli na několikrát. Nejdříve v New Yorku, poté v Praze a zase v New Yorku. Vždy mi donesl nebo doporučil nějaké filmy. Sehnat jdou teda hodně těžko, protože já se snažím opravdu nestahovat, ale v New Yorku se to ještě sehnat dalo.
 
Máš nějaký oblíbený?
Zbožňuji Silmido. To je o takovém ostrově, kde vychovávají zabijáky. A potom mám rád třeba 18. květen (May 18), což je film podle skutečné události. To jsou filmy, které vlastně moc nikde neběží. Úplně pak nemám rád takové ty všeobecně známé korejské filmy. Musím říct, že ty se mi až nelíbí. Úplně jsem nikdy nepřišel na chuť třeba Kim Ki Dukovi. Není to můj šálek kávy.
Co si myslím, že nás spojuje, jsou komedie, které jsou dost podobné. Z toho co jsem viděl, tak Korejci nejsou v těch komediích tak ujetí, jako třeba Japonci. Tam někdy nejde ani pochopit, čemu se smějí a proč, o co tam jde. Myslím si, že mají hodně podobný humor jako my.
A co se týče dramat, ta historická dramata mají i něco z nás.

A co jiné asijské země? Například čínský filmový průmysl je aktuálně druhý největší na světě. Máš i tam nějaké oblíbené filmy?
Já jsem viděl jediný čínský film. To bylo na festivalu v Indii, kde jsem byl v mezinárodní porotě a v soutěži byl i čínský film. Jinak ne. Oni jsou sice velcí a dá se s nimi komunikovat na poli průmyslu a obchodu, ale myslím, že na tom kulturním poli je to pro nás trochu jiná planeta.


FOTO: Danny Goldfiled
 
Na FilmAsia jsi ale vlastně viděl čínský film, a to Slepého detektiva, což byla taková hongkongská klasika. Líbil se ti?
Slepého detektiva jsem nedokoukal, protože jsem musel odejít, ale nelíbilo se mi to. A vlastně se mi nelíbil potom ani ten korejský závěrečný film, na kterém jsem byl (Berlínská mise, pozn. red.). Ale to je asi výjimka, protože jinak se mi korejské filmy většinou líbí.
 
A co takové ty klasické bojové filmy, kde hrají třeba herci jako Jackie Chan nebo Jet Li?
To už je trochu "old school". Dneska se tomu už trochu smějeme. Ale já mám pocit, že spousta filmů, kde jde o efekty, kde nejde o lidský příběh, zestárne do 5 let. Samozřejmě ale mají své místo na slunci.
 
Právě třeba Jackie Chan je hodně populární, i když dělá dokola prakticky to samé. Jen vždy mlátí někoho jiného s nějakou jinou věcí.
Populární se lze stát s čímkoliv. Kdo by třeba před 10 lety řekl, že celebritou bude kuchař? Nikdo. Teď už je skoro na úrovni prezidenta.
 
Setkal ses třeba s některým slavným asijským hercem? Například na některém festivalu.
Potkal jsem se s nějakými korejskými herci, ale nevím, jak moc jsou slavní. O tom moc nemám přehled.

Tvůj nejlepší kamarád Teru, se kterým ses seznámil v USA, je vlastně Korejec. Asijská mentalita je trochu jiná. Když se s ním bavíš, pozoruješ to někdy u něj?
Samozřejmě, že když s tím člověkem žiješ v jednom bytě, tak na to narazíš. Ale zase Teru je trochu výjimka. On je spíše zápaďácky smýšlející. Nikdy z něj ani nevyšlo tvrzení, že by byl v Koreji úplně šťastný. Má rád samozřejmě korejské věci jako jídlo a filmy, ale myslím, že byl nejšťastnější v New Yorku. Teru teď po 2 letech skončil povinnou vojenskou službu a myslím, že se zase odstěhuje někam na západ.
 
Pochytil jsi od něj něco v korejštině?
Většinou hlavně sprosťárny. Třeba ještě umím „dobré ráno“, „děkuji“. Myslím, že bych si vzpomněl na „jedno pivo“. Ale opravdu, co si nejvíc pamatuji, jsou nadávky, a je vtipné, že on si taky z Čech pamatuje hlavně nadávky. Když jsem přijel pak do New Yorku po 2 letech a hráli jsme třeba fotbal, tak on nadával česky.


Jirka a Teru / FOTO: Archiv Jiřího Mádla
 
A lákal tě někdy nějaký takovýto jazyk? Přemýšlel jsi, že by ses ho naučil?
Ani ne. Co s tím? Já umím angličtinu, němčinu a italštinu, protože vím, že chci žít v Evropě, že to je moje místo. Samozřejmě, že mám kontakt s Koreou přes Terua a jiné Korejce, ale vždycky s nimi budu mluvit anglicky.
 
Byl jsi už někdy v Koreji nebo v jiné asijské zemi?
V Asii jsem byl jen v Indii, jinak nikde. Ale teď je to už na řadě, protože jsme si řekli, že v únoru navštívím Koreu, až Teru skončí vojnu. Takže teď mě to čeká. Teď budu muset někdy do Koreje, poprvé.
 
Takže tě dálný východ rozhodně láká?
Láká, hodně. I Vietnam mě láká. Já mám vlastně dost kamarádů, kteří jsou z Vietnamu anebo znám lidi, co tam teď žijí, ať už Češi nebo Vietnamci. Tomáš Vorel jr., můj kolega z Vejšky, z toho filmu, který teď jde do kin, má nejlepšího kamaráda Hoana, který tu vyrůstal. Teď si vzal Vietnamku a přestěhoval se zpátky a dost často za ním jezdí.
 
Ale asi tě pořád nejvíce láká Korea, než třeba Čína, Japonsko, Taiwan, Thajsko, že?
Nejvíc Korea, ale to je kvůli Teruovi. Moc mě neláká Japonsko. Já mám pocit, že drtivá většina lidí, když jede do Asie, tak jede do Japonska. Ale mě víc lákají spíš pak země jako Kambodža, Laos, Vietnam. Prostě něco zemitějšího.

Slyšel jsi někdy nějakou korejskou hudbu a líbila se ti?
Slyšel jsem jeho. On měl v Koreji docela známou kapelu. Vím, že je tam hráli v radiu. Mám doma i jedno jejich album, za které se už Teru hrozně stydí. Kdysi mi ho dal a dnes mi ho zakazuje pouštět.
A jednou jsem v LA vyrazil s Korejci na karaoke a vím, že jsem tam zpíval nějakou korejskou písničku, kterou i docela často slýchávám, ale nevím, jak se jmenuje.
 
Holčičí nebo klučičí písnička?
Taková jako spíše holčičí. Ale myslím, že jich zpívá víc.
 
A líbila se ti ta hudba?
Jo. Byly dvě ráno, měl jsem v sobě pár vodek, tak se mi docela líbila.
 
Co asijská kuchyně? Chutná ti?
Samozřejmě. Třeba z toho co se jí tady, tak bun cha, pho a podobně. A tu korejskou mám rád hodně, protože Teru docela vařil. V New Yorku jsme chodili do Flushing, což je taková asijská čtvrť v Queensu. Když tam jde Evropan, tak se tam může docela i bát, ale s Teruem jsem se tam nebál, protože je juniorský vicemistr Koreje v taekwondu. S ním jsem se nebál nikde. A tam jsme se vždycky hrozně přejedli.


Jirka a Teru / FOTO: Archiv Jiřího Mádla
 
Teď půjde do kin tvůj nejnovější film Vejška, což je vlastně pokračování Gymplu. Můžeš na to lidi nějak navnadit?
Gympl byl jeden z nejúspěšnějších českých filmů vůbec a kdysi to byl legálně nejstahovanější český film. Dokonce to byl poslední český film, který se ještě pořádně prodával na DVD a má obrovskou fanouškovskou základnu. Je dobře, že se to pokračování neudělalo hned potom. Tady to uzrálo a pokračujeme vlastně po 8 letech. Stejně tak, jako jsme my zestárli, tak zestárli i ti fanoušci Gymplu a posunulo se i to graffiti. Tam je třeba dobře ukázané, že už se dneska nemaluje jen spreji na zeď, ale že existuje třeba takzvané sprejování na dálku. Vezme se hasičák, naplní se vodou a třeba z 30 metrů posprejuješ barák. To mi přijde naprosto úžasné.
 
Takže je to zase o sprejerech a o té stejné skupince lidí?
Akorát se tam vlastně už jenom sprejuje, souloží, fetuje a chlastá. A pak je tam hodně věcí ze školy. Je to trochu posunuté.
 
V dubnu se chystá do kin tvůj film Pojedeme k moři, kde sis odbyl režisérskou premiéru. Jaké to bylo stát poprvé místo před, tak za kamerou a vše řídit?
Je to jiné. Je to větší zodpovědnost. Staráš se o to jako o své dítě nebo o restauraci. Prostě řešíš všechno. Nejsi v tu chvíli už jenom kuchař. To je jako, když chystáš ohňostroje. Musíš udělat všechno nejlíp tak, aby to vše vyletělo v tu správnou chvíli. Časuješ a ladíš ty lidi a to je hodně těžké, ale zároveň strašně naplňující. To je nejlepší práce mého života.
 
Přišlo ti to tedy lepší, než když jsi před kamerou?
V něčem jo. Ale těžko se to srovnává. To herectví má také věci, které nenahradíš a které v té režii nemáš. Kdybych si měl ale nějak seřadit plusy, tak to režie vyhraje.
 
A plánuješ něco režírovat dál?
Chtěl bych. Teď chystáme právě s Karlou Stojákovou film, který není jen o asijské tématice, ale má hodně co dočinění s Asií. Právě proto se toho chytla Karla. Tak tenhle film bych rád režíroval.

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9