Free! [Recenze]

19:00 | 14.11.2017 Darcia 82 1
Blíží se nám zima, venku je pěkně hnusně a tak si v týhle recenzi pojďme připomenout léto.
Členové plaveckého týmu Iwatobi
Členové plaveckého týmu Iwatobi FOTO: free-anime.wikia.com
Kdo ještě neslyšel o super teplým anime s názvem „Free!“, buď kecá, nebo se snaží popřít existenci něčeho tak strašně gay. Ano, dámská část anime fanoušků nejspíš vykoupila drogerie, aby měly dostatek kapesníčků na utírání krvavých nosů. Protože jestli pánové mají rádi odhalené lepé děvy, dámy se kouknou na hezký zadek a namakanýho chlapa. Samozřejmě nemáme na mysli chlapa jako ve smyslu bara (velmi mužně mužný muž), ale spíše nějakýho teplýho bishounena, na kterýho se dá koukat a dá se shipovat s jiným podobně teplým bishounenem. Troufám si říct, že už u openingu nejspíše mužské části diváků krvácely oči.



Možná zním velice zaujatě a ve výsledku by recenze mohla vypadat, že tímle 12dílným anime z roku 2013 strašně opovrhuju. Ale věřte mi, v hloubi duše jsem stejně prohnilá jako každá yaoistka, tudíž se řadí mezi jedno z mých oblíbených teplých sportovních anime.  Ačkoli mám upřímně raději druhou sérii, ale o té si povíme až ve druhé části recenze.



A o čem to vlastně je? Už jsme si řekli, že je to sportovní anime, zároveň se dá označit nálepkou „ze života“ a „komedie.“ A jakej že je to sport? Voda, polonazí kluci v plavkách… Ano, hádáte správně, je to plavání. Ideální anime na léto, když někomu chcete závidět bazén. V podstatě je to tak pitomý, až si vlastně jeden říká, jaký to mělo vůbec smysl. Je to vlastně docela o ničem, jenom furt koukáte, jak se plácaj v bazénu, maj spoustu motivačních keců a neustále řeší to, jak je nechcou uznat jako regulérní školní klub, protože mají stěží minimální počet členů. No, ale můžeme aspoň říct, že je to hezký anime o přátelství a sportovní rivalitě.



Jestli máme přehánět, můžeme se klidně podívat na samotné postavy. Ty jsou snad až vyhnané do naprostých extrémů.
Nanase Haruka – plavecký eso, naprostý magor. Jakmile vidí vodu, zahazuje oblečení a je jedno, jak je ta louže velká a kde se nachází.
Tachibana Makoto – Štěně. Strašpytel. Asi nejklidnější z celé sestavy, možná i nejnormálnější. Většinou je to on, kdo tahá Haruku z vody. Dokonalej starší brácha.
Hazuki Nagisa – malý hyperaktivní pošuk. Strašně akční, ukecaný, všude je ho plno. Smíšek plaveckého klubu.
Ryuugazaki Rei – Nezajímá ho nic, co není krásný. Ovšem jeho definice krásna se v mnohém rozchází s antickými filozofy a kolikrát i zdravým rozumem. Poznámka: neumí plavat.
Matsuoka Rin – Kamarád prvních tří jmenovaných. Soutěživý a zakomplexovaný. Jako malej odjel pilovat svý plavání do Austrálie, teď se vrací, aby Harukovi nakopal zadek.
Matsuoka Gou – Rinova malá sestřička, manažerka plaveckýho klubu. Velkej milovník svalů – ne, opravdu se toho nechopila, protože ji baví plavání.



A teď trochu vážně. Haruka, Makoto, Nagisa a Rin spolu jako děti tvořili skvělej tým, dokonce vyhráli i plaveckou štafetu. No, jenže Rin se pak sbalil, odjel si studovat do Austrálie a tenhle malej tým se rozpadl. Znovu se setkávají na střední škole – tedy přinejmenším Haru, Makoto a Nagisa. A čistě ze sentimentálních důvodů se vracejí v noci na starý bazén, ke kterému je poutá tolik vzpomínek. Jenže koho tam nepotkají? Samozřejmě ten čtvrtej, aby tam nechyběl. Jenže už to není stejný, jako když to byli malí smradi, Rin to všechno bere až moc vážně a najednou je pro něj nejdůležitější, aby byl lepší než Haru. Jenže tomu je to celkem jedno, protože mu soutěžení nikdy nijak moc nevonělo. Prostě jenom miluje vodu a rád plave.

Rin jako jediný z party nechodí na Iwatobi, ale přihlásil se na Samezuku, školu s nejlepším plaveckým týmem. A právě výběr školy mu ve velkém znemožňuje, aby mohl soutěžit proti Harukovi – Iwatobi totiž žádný plavecký tým nemá. Samozřejmě všechny svou soutěživostí nakazil, takže kluci začnou orodovat za to, aby i teda oni mohli mít vlastní klub. Problém je: je jich málo. V tuhle chvíli nastupuje Nagisa se svými přesvědčovacími schopnostmi a dotáhne s sebou nového člena! Bohužel chudák Rei je vodou nepolíben a spíš si hraje na ponorku.
Nakonec ale všechno dobře dopadne a heuréka, můžeme začít plavat a dokonce se dočkáme i nějaký tý soutěže. Tramtadadá, přidejme si k tomu pár pěkně teplejch momentů a jsme u konce.



To bychom měli sérii číslo jedna! Pořadové číslo dva s názvem Eternal Summer (2014) je pro mě přece jenom o něco schůdnější. Na to, že jsem se původně vůbec nechtěla na další příval teplejch plavců dívat, přesvědčilo mě jedno jediný video – kde Rin mluví anglicky. Asi jsem nikdy neměla blbější důvod, proč se dívat na anime. Každopádně děkuju moc, tý volby nelituju. 13dílná série totiž byla po příběhové stránce mnohem lepší a zábavnější. A asi i dramatičtější.

V mnohém za to může příchod nové postavy, kterou je Rinův kamarád Sousuke. Moc nemusí Haruku a udělá všechno, aby byl v soutěžním týmu s Rinem. Jenže nemůžeme všechno svádět na to, že se někdo zjevil. Tentokrát už neřešíme jenom plavání, ale i běžný každodenní drama. Jako třeba: co budu dělat se svým životem, až skončím střední školu?

Před tohle rozhodování jsou právě teď postaveni Haruka, Makoto, Sousuke i Rin. A zatímco Makoto si svůj cíl ujasní celkem rychle, Haruka vypadá, že je mu to všechno jedno. Jenže i on musí vylízt ze svý bubliny a postavit se realitě. S tím, že Makoto je starostlivej starší bratr, tak nechce, aby Haru zůstával někde bloudit, proto požádá o pomoc někoho, kdo je jim nejblíž. Takže na scénu nastupuje Rin s grandiózním plánem, jak svýmu „miluju-vodu-a-všechno-ostatní-je-mi-někde“ kamarádovi otevřít oči. O tom, jak moc byl úspěšnej, se přesvědčte raději sami.



Ve druhý sérii se mi i víc zamlouval průběh závodů. Protože když jste znali blíž oba týmy, bylo to přece jenom o trochu živější. Tudíž za mě velký plus.

Chceme si říct něco o animaci? Občas je skvěle detailní, občas extrémně retardovaná. Nešvar mnoha anime, takže vlastně nic novýho. Ale ano, je to samej bishounen, jasně, že budou vypadat dobře. U pohybu se animátoři celkem vyřádili, ono se na to dá i koukat! Občas to vypadá až nereálně a sem tam jsem si u plaveckých scén myslela, že se tak trochu spletli a spíš kreslili místo nohou rybí ploutev. Občas to fakt vypadalo, že místo dvou končetin mají jenom jednu. Ale budiž jim to odpuštěno.



Hudbu můžu vzít u obou sérií asi najednou, protože je to obojí dost podobný. Soundtrack není až tak otravný, jak by se mohlo zdát, za což teda bod plus. Když se ale budeme bavit o openingu a endingu, tam už by se dalo pochybovat, protože to není něco, co by sedlo úplně každému. Navíc je to většinou strašně barevný a ujetý.

V první sérii se o opening postarali OLDCODEX s písničkou Rage on. Endingy byly dva, oba od STYLE FIVE (Shimazaki Nobunaga, Suzuki Tatsuhisa, Miyano Mamoru, Yonaga Tsubasa, Hirakawa Daisuke). Po 11 epizod to bylo SPLASH FREE a 12. epizodu uzavírá EVER BLUE. Druhou sérii znovu otevírají OLDCODEX, tentokrát s Dried Up Youthful Fame. Ending u 12 epizod si uzurpují STYLE FIVE s písničkou FUTURE FISH, poslední 13. díl zakončuje Clear Blue Departure, kde už není jen 5 členů ze STYLE FIVE, ale přidávají se i dabéři dalších postav – Hosoya Yoshimasa (Sousuke), Miyata Kouki (Nitori), Suzumura Kenichi (Mikoshiba).


SPLASH FREE by STYLE FIVE

Co říct závěrem? Rozhodně jsou lepší anime, na který se dá koukat. Ale jestli chcete něco nenáročnýho, Free nebude až taková ztráta času. Pokud teda přežijete to, že je to teplý anime, i když teda teplý bejt nemá. I když tomu asi nikdo stejně nevěří. A rozhodně to má bonusový body za angličtinu ve druhý sérii.
 
FOTO: hakotoshokan.wordpress.com, saruanime.wordpress.com, free-anime.wikia.com

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9