Co jste o Rainovi možná nevěděli - Část 1: Predebut a působení v boybandu

19:00 | 27.05.2013 Babu 49
Téměř všichni, kteří se alespoň trochu vyznají v K-POPu, si pod pojmem Rain představí právě Raina, takového, jakého ho známe. Jen někteří ale slyšeli nebo četli o tom, že cestu ke slávě neměl jednoduchou.
Rain, v současné době celebrita světového formátu
Rain, v současné době celebrita světového formátu FOTO: cloudusa.wordpress.com
Pojem „Smutné dětství“ se u K-POP umělců může použít poměrně často. Mnoho z nich bylo z chudých rodin, mnoho z nich mělo jako děti potíže. A i když – jak jsem se od mnohých sama doslechla – Rain působí jako někdo, kdo má vše, co si jen zamane, právě jeho se pojem „smutné dětství“ týká víc, než by se mohlo zdát.

Ji Hoon byl stydlivé dítě, spíše introvert. V útlém dětství měl šťastnou rodinu. Vyrůstal v Sinchonu - chudá čtvrť v západním Soulu. Existuje pár obrázků malého Raina, jeho sestry a jeho rodičů. Zdravých, dobře živených a šťastně se usmívajících. Později ale ekonomika státu začala klesat a spolu s ní se zhoršoval finanční stav celé rodiny. Otec nakonec musel vyhlásit bankrot a tenkrát to všechno začalo. Rainův otec cestoval do Brazílie, aby mohl vydělat nějaké peníze. Rodina nikdy nevěděla, jestli nějaké opravdu pošle nebo jestli se někdy vůbec vrátí a tak se malý Rain musel starat o svou mladší sestru jménem Hana a o svou maminku, která onemocněla cukrovkou a její stav se kvůli nedostatku peněz na léky stále zhoršoval.



Jednou hladověl celých pět dní, jen proto, že prostě neměli žádné jídlo. Už jako školák tak sháněl cokoliv k snědku, co by domů mohl donést, jen aby měly sestra s mámou co jíst. Sám zatím raději hladověl. Ještě jako školou povinné dítě si často pokládal otázku: „Proč je život tak složitý? Proč se ke mně otočil zády?“ a ruku na srdce, tohle není nic, nad čím by malé dítě mělo přemýšlet.

Když jednou v noci ve tmě pil vodu, kterou také museli hodně šetřit, myslel si, že to, co ve vodě plave, jsou čajové lístky nebo smítka prachu. Když rozsvítil, zjistil, že to jsou nožičky švába.

To, že ho baví tanec a zpěv zjistil v šesté třídě na talentové show na školním výletě. Přesně tehdy se také rozhodl, že se tanci bude věnovat. Rozhodl se, že uspěje. Že bude slavný a svou rodinu tak dostane ze všech problémů.

Často doma lhal. Říkal, že jde do školy, oblékl si uniformu, ale do batohu si vzal pracovní oblečení a místo toho, aby zamířil do školy, se venku převlékl a šel raději pracovat na stavby, aby mohl domů donést nějaké peníze. A pokud zrovna nepracoval na brigádách, chodil za školu, aby mohl tancovat. Tohle chování si až do dnešních dní vyčítá. Mrzí ho, že nechodil do školy tak, jak si jeho matka přála a že jí nemohl být lepším synem. 

Tanec se pro něj stal vášní. Stýkal se se staršími dětmi na ulici, aby ho něco naučili. Pravděpodobně se nedali nazvat přáteli. Brali mu poslední drobné z kapes, klidně mu kradli i oblečení, ale Rainovi to tenkrát bylo jedno. Chtěl totiž dosáhnout svého cíle – stát se slavným tanečníkem a zpěvákem. A právě tyto děti z ulice ho mohly naučit tančit. To bylo to jediné, co ho zajímalo.



Snažil se uspět na pouličních tanečních bitvách, na amatérských soutěžích a doslova bojoval o přežití. Rain jednou řekl: „Když se mi teď podíváte do tváře, můžete si všimnout, že můstek mého nosu trochu vyčuhuje ven. Je to proto, že jsem si ho několikrát zlomil, když jsem se pral na ulici. Nemohl jsem si koupit jídlo. A tak jsem prostě hladověl. Život mi přichystal spoustu překážek, ale nikdy jsem na to nebyl sám, protože jsem měl svůj tanec.“

Jednou v zimě, když byla zrovna jeho maminka v nemocnici, kterou si dokonce ani nemohli dovolit platit, se finanční stav jeho rodiny dostal do opravdové krize. Byl doma sám jen se sestrou a majitel bytu za ním přišel a oznámil mu, že jejich pokoj byl už pronajatý někomu jinému a že se musí vystěhovat. Hned. O téhle situaci se Rain vyjádřil následovně:
„Nerozplakal jsem se před ním, ale klečel jsem na kolenou a prosil jsem ho, aby nás nechal uvnitř. Snažil jsem se mu vysvětlit celou situaci, byl jsem zoufalý. Náš pokoj stejně nebyl nijak teplé místo. I přes střechu nad hlavou tam byla zima. Sestra se neustále motala do několika přikrývek a krčila se v chladném pokoji. Všichni v okolí tenkrát vypadali tak šťastní díky času vánoc, ale já jsem trpěl. V koupelně jsem si nacpal do pusy dva ručníky a potichu jsem brečel. Bál jsem se, že mě sestra uslyší. Tolik jsem se styděl před ní i před sebou. Tenkrát jsem plakal opravdu silně.“

Příbuzní si nakonec vzali obě děti k sobě a zachránili je tak před vánoci strávenými na ulici. Ještě dlouho potom ale Rain nedokázal zapomenout lidem to, jak se k němu, jeho sestře a celé jeho rodině chovali. Obraceli se k nim zády. Odmítali je a ignorovali. Vlastně na to nezapomněl ani dodnes. Jak jednou řekl: „Mám teď tendenci dívat se na lidi spatra. Jakmile se zapnou kamery, můžu něco rozbít, zničit celý dům a pak jen říct, že to prostě byla součást natáčení. Někdy mám chuť uhodit lidi, které nemám rád a naopak vyznat lásku každému, na kom mi záleží. Jako omluvu pro tohle chování bych mohl uvést, že za to může život, tím, co všechno mi způsobil. Raději to ale všechno držím v sobě. Krotím se a v momentě, kdy se začne natáčet, všechny své emoce vypustím ven.“

Vzhledem k tomu, z jakých poměrů Rain pocházel, vypadaly jeho sny o tom, že se stane hvězdou, asi dost nereálně. Mnoho z nás by to v jeho kůži už dávno vzdalo. On ale ne. Hodiny denně cvičil, snažil se a doufal, že uspěje. Jednou, někde, nějak...

Když byl v osmé třídě, konečně se na něj usmálo štěstí. Dostal se do boybandu zvaného Fan Club. Tahle skupina mladých chlapců měla cíl vyrovnat se tehdejším hvězdám H.O.T. Ji Hoon nebyl při obsazení členů skupiny nijak jasnou volbou. Byla to spíše náhoda, že se dostal mezi ně. Producent skupiny ho viděl v šatně tancovat s pár přáteli a jen tak se zeptal ostatních členů, jestli ho můžou přibrat mezi sebe. Jeden z členů, Kim Ho Sang, o Rainově přijetí řekl následující: „Každý den po tréninku jsme mohli ve zkušebně vidět Ji Hoona jak cvičí. Sám. Byl hodně bledý a vysoký. Nebyl v tanci ani nijak dobrý. Manažer ale viděl, jak moc se snaží, jak moc se každý den zapotí a rozhodl se, že by měl patřit do skupiny.
Zeptal se nás: ‚Bude to okay, když bude tenhle kluk patřit k vám?‘
A my jsme odpověděli: ‚Okay...‘
Ze všech členů byl jednoznačně nejhorší. Tancoval špatně a neuměl ani rapovat. Ale potom, tak po třech, čtyřech měsících, mě začal dohánět. A nakonec se stal lepší než my všichni.“



Fan Club, původně pětičlenná, později šestičlenná skupina, debutovali v roce 1996. Mezi členy patřili:
Ji Hoon (Rain, tenkrát ale ještě bez svého pozdějšího stage jména)
Sang Jin
Seong Hyun
Ho Sang,
Kyo Min
Franky

Skupina působila ale pouhé necelé dva roky. Vydala jen dvě alba (singly) a právě při vydání druhého singlu se Rain vypracoval na pozici leadera skupiny. Nedlouho na to se ale Fan Club rozpadl, protože producent společnosti utekl s penězi. Pokud vás zajímá, jak hudba této skupiny zněla, určitě si pusťte videoklip k písni A Midsummer Night’s Dream.



Zatímco Rain stále působil ve Fan Clubu, řekla o něm jeho maminka následující:
„Ji Hoon není typické dítě. Je spíše klidný, od přírody gentleman. V porovnání s otcem se Ji Hoon podobá spíše na mě. Jeho charakter je upřímný a přímý. Často od ostatních slýcháme chválu na to, jaký je náš Ji Hoon poctivý člověk.

Když je ve skupině lidí, není úplně sám sebou, ale doma je to opravdu citlivý a dospělý chlapec. Když byl mladší, vždycky se se svou sestrou hádal, ale jakmile přišla domů nešťastná, smutná, pokaždé ji dokázal podpořit. Ji Hoon byl odmalička poslušný, klidný a spolehlivý. Kdykoliv jsem ho za něco okřikla, nikdy se mi nesnažil odmlouvat.

Protože se musím starat o obchod, nemám čas věnovat se mu více. Cítím se za to hodně vinna. Nemám možnost být jako ti ostatní rodiče, kteří doprovází své děti do televize a věnují jim pozornost po celou tu dobu. Nemůžu mu ani uvařit nic dobrého a pořádného k jídlu. Stydím se a ta vina mě opravdu bodá u srdce.

Když jsem od něj poprvé zaslechla, že si přeje být zpěvákem, ani mě to nepřekvapilo. I když jeho otec doufal, že bude pilný student, aby se z něj mohl stát policista nebo úředník. Cokoliv si však dítě umane, rodič nezmůže nic, než vyjít mu vstříc.

I když je v citlivém věku teenagera, nebojím se o jeho chování vůči dívkám, nebojím se, že začne pít nebo kouřit. Jediná věc, kterou je třeba se naučit je, že jakmile se jednou šance promarní, nemusí se už nikdy opakovat. Doufám tedy, že i přes všechen čas strávený se skupinou, si Ji Hoon najde dostatek času na to, aby studoval a dělal domácí úkoly. To bych byla opravdu ráda.“
 
Po rozpadu skupiny Rainovi nezbývalo, než začít celý ten koloběh konkurzů nanovo. Doma říkal, že chodí do knihovny. Ve skutečnosti ale absolvoval jeden konkurz za druhým a rozhodně to nebylo nic snadného. Všude, kam přišel, ho odmítli. Většinou jako důvod uváděli jeho vzhled. Prý byl příliš ošklivý. Po kolika takových odmítnutích by to vzdal kdokoliv z nás? Po třech? Po pěti? Deseti?

„Pamatuju si ty doby, kdy jsem chodil na konkurzy. Odmítli mě dvanáctkrát. Tenkrát mi říkali, že je to proto, že mám příliš ošklivý obličej. Jednou mi dokonce řekli, ať se vrátím po plastické operaci! Po jednom konkurzu mi zase bylo řečeno, že můj zpěv i tanec byl skvělý, ale že jsem neuspěl, proto, že nemám dvojitá víčka. Dokážete si představit, jak jsem se tehdy cítil?“

Po řadě těchto odmítnutí si Raina nakonec všiml JYP (Jin Young Park) a díky tomu se na něj konečně usmálo štěstí. Na tento konkurz Rain přišel s už čtyři dny prázdným žaludkem. JYP o tomto dni řekl: „Když vešel dovnitř, byl jsem doslova šokovaný tím, jak zoufale to dítě vypadalo. Víte, normálně chodí na konkurzy děti, prostě obyčejné děti. Ale když přišel on, vypadal jako tygr k smrti vyhladovělý. Měl v sobě tuhle hrdost, ale byl také přesně tak naštvaný na celý svět. Věděl jsem, že jeho si vyberu hned v momentě, kdy vešel do dveří. Celý jeho konkurz trval nejméně dvě hodiny. Pořád jsem říkal: 'Udělej tohle, udělej támhle to, zkus tohle, a co třeba tohle?' Po více než dvou hodinách jsem mu řekl: Dobře. Společnost tě možná bude kontaktovat.“

V čase1:55 tohoto videa můžete vidět úryvek z Rainova konkurzu pro JYP

K tomu, jak dlouho ho JYP na konkurzu trápil, se později vyjádřil i Rain: „Prostě jsem tancoval asi tři hodiny. Byl jsem celý politý potem. Byl to vážně těžký konkurz, ale cítil jsem, že je to šance, která přijde jen jednou za život. Doteď ale nechápu, proč mě nechal tancovat tolik hodin, když vlastně nemusel.“

Nakonec se Rain dozvěděl, že byl přijatý jako trainee. Neznamenalo to pro něj nic jiného, než cvičit a zase jen cvičit. „Úspěchem u konkurzu to nekončilo. Cvičili jsme zpěv tři hodiny denně, šest hodin jsem trénoval tanec, trávil jsem denně devět hodin jen tréninkem,“ řekl Rain. Neměl žádnou jistotu, že uspěje. Že se mu trénink vyplatí. Ale přesně tohle bylo to, na co čekal. Otevřené dveře. A právě proto do svého tréninku dával vše, co mohl.

JYP ale Rainovi nedal nic zadarmo. Jen stěží mu kdy udělil kompliment. Spíše vůbec. Dával mu opravdu těžké zkoušky. Dva roky ho nutil neustále cvičit tanec a zpěv, a později mu i doporučil, že by se měl dostat na univerzitu, z čehož Rain nebyl zrovna nadšený.

Přes to všechno, co se odehrávalo za tragédie v jeho osobním životě, si našel čas na devět hodin tréninku denně a trpělivě se snažil dál. Jednoho dne ale dorazil do studia a nedokázal už skrývat své starosti. Z vyprávění Jin Young Parka o tomhle dni, běhá člověku až mráz po zádech:
„Jednou přišel za mnou a řekl ‚Hyung...‘ zeptal jsem se ho, co se děje a Jihoon odpověděl: ‚Můžeš mi pomoct?‘ V tu chvíli jsem věděl, že je něco špatně. Znovu jsem se zeptal, o co jde a Rain řekl: ‚Maminka je nemocná...‘ Okamžitě jsem ho okřikl, proč mi o tom neřekl dříve. Hned jsem ho posadil do auta a osobně jsem dojel k nim domů. Byl to opravdu malý byt, studený, bez topení. Byla tam zima a jeho maminka ležela s cukrovkou na chladné zemi. Tenkrát jsem měl chuť ho zabít za to, že mi o tom neřekl dřív! Naložil jsem jeho mámu do auta a odvezl jsem jí do té největší nemocnice v Soulu. Tam jsme ale zjistli, že už bylo moc pozdě...“



Tohle období bylo pro Raina velmi obtížné. Měl už na dosah splnění svého největšího snu. To, že uspěje sliboval nejvíce své mámě. Sliboval jí, že bude slavný a dostane je z téhle krize. A zatímco se jeho sláva blížila, i přes snahu Jin Young Parka, Rainova maminka v nemocnici zemřela. Pouhé dva dny po vánocích. O jeho úspěchu už se nikdy nedozvěděla.

„Poslední věc, kterou jsem pro svou matku udělal, bylo, že jsem jí koupil takové ty instantní ‚tříminutové‘ nudle s mořskými plody. Opravdu jí to chutnalo. Vážně. Přesto, že to bylo to jediné, co jsem si pro ni mohl dovolit, když jsem byl na škole. Dodnes si to vyčítám a cítím se vinen. A maminka... i po takové době je těžké otevírat staré rány. Ale to, že se nemohla léčit, protože jsme si to nemohli dovolit... Tohle utrpení nás všech... Ani se to nedá popsat. Opravdu ne.“

Smrt jeho maminky ho v jeho snaze jen utvrdila. Slíbil jí to. Nedokázal to včas a právě proto se hnal za úspěchem ještě usilovněji. Trvalo to dlouho. Dlouho pouze vystupoval jako tanečník při koncertech Jin Young Parka. Několikrát mu JYP oznámil: „Teď budeš debutovat, připrav se na to!“ Nechal Raina cvičit celé dny a noci s vědomím, že už brzo vystoupí na své vlastní stage, jen aby mu potom řekl: „Ještě ne.“ Nakonec se ale dočkal.

Nejdříve bylo zapotřebí vymyslet jeho stage jméno. Radil se s Jin Young Parkem a ten mu řekl, že když zpívá a tančí, má smutné charisma. A tak se Rain rozhodl převzít čínský znak pro smutek: "bēi"/雨, korejsky Bi = Déšť.  

V roce 2002 vydal svůj první singl „Bad Guy“. Tahle píseň byla opravdu slibná. Měla potenciál a vypadalo to, že Rainovi přinese slávu. Zrovna v tu dobu se ale v Koreji pořádal světový pohár FIFA. Fotbalová mánie zaplavila celou zemi a zájem o novou píseň se v ní doslova rozplynul.
Rain se nakonec rozhodl vydat druhý singl s písničkou „Instead of saying goodbye“. A konečně se dočkal. Ani ne za měsíc se písnička dostala na vrchol hitparád. A tak se zrodila hvězda. Z chlapce, který údajně hledal hračky u popelnic, který dlouhé dny neměl co jíst a prosil majitele pronajatého bytu na kolenou... Z údajně ošklivého káčátka se stala celebrita světového formátu a sex symbol mnoha žen. Koho vidíte, když se řekne Rain? Úspěšného muže? Zpěváka, tanečníka, herce? Možná vše dohromady. Já vidím trpělivost, sílu a umění nikdy se nevzdat.

Zdroj: Cloud USA, re[mark]able
Foto: koreanturk.com, cloudusa.wordpress.com, kst.vn 

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9