Koncert CNBLUE očima redaktorky AsianStyle - den první [Report]

20:10 | 27.05.2013 MinYeon 15
Aneb jak to vypadalo během prvního dne Blue Moon World Tour in Seoul.          
CNBLUE - Blue Moon in Seoul
CNBLUE - Blue Moon in Seoul FOTO: twitter.com/CN_FANCLUB
Abych vše uvedla na pravou míru hned na začátku - CNBLUE jsou má nejoblíbenější skupina a díky těmto jejich koncertům v Soulu to tak nejspíš ještě dlouho zůstane. Skupiny, které jsem měla tu čest až doteď spatřit, mě vždy něčím šokovaly, vždy jsem byla donucena trochu na ně pozměnit svůj názor. Ale CNBLUE byli přesně takoví, jaké jsem si je vysnila!

Jako hrdý člen fanklubu jsem s více než měsíčním předstihem netrpělivě čekala, až se spustí předprodej lístků. Ti z vás, kteří si už lístek na nějaký ten k-pop koncert kupovali, asi vědí, co to jsou za nervy. I když nám systém nabízel mnoho volných míst, po kliknutí všechna hlásila, že už jsou obsazená. Když se k tomu všemu přidaly problémy s placením, bylo mi do pláče. Ale naštěstí se vše povedlo a my si urvaly naše vytoužené 2 lístky na stání. Sice jsme chtěly doprostřed k našemu oblíbenci Yong Hwovi, ale lístky do sekce C, které vládl Jong Hyun, pro nás byly po všem tom stresu dostačující.

 

Na první koncert jsem šla se svou spolužačkou. I když koncert začínal až v 6 večer, přivstaly jsme si a už před desátou ráno jsme si to štrádovaly na metro. Prodej goodies (= suvenýrů z koncertu) začínal už ve 12:00, a tak jsme chtěly přijet včas. To se nám sice povedlo, ale i tak byla před stánky už dlouhá fronta sedících fanynek. Nutno podotknout, že to vypadalo, že aspoň polovina jich je z Japonska. Byly nám rozdány papírky, na kterých jsme si vyplnily, o co všechno máme zájem a čekaly jsme, až přijdeme na řadu. A že jsme se načekaly! Po téměř čtyřech hodinách jsme opouštěly stánky se svými vysněnými dárečky - kamarádka si koupila lighstick a já se rozšoupla a koupila si tričko, brožuru a speciální suvenýr od Yong Hwy. Každý člen si totiž pro každý koncert připravil speciální suvenýr pro své fanoušky. Upřímně mě nahlodal i dárek, který si připravil Jung Shin. Ale říkala jsem si, že už jsem utrácela dost.

Měly jsme necelou hodinku na odpočinek, během které jsme si fotily okolí arény a pak na nás čekala další fronta - tentokrát ta na vyzvednutí lístků. Fronty byly seřazené podle jmen objednávajících a opět se potvrdilo, že cizinců na koncert přijelo opravdu hodně. S lístky jsme pak běžely pro náramky, aby nás vůbec pustili dovnitř, odložily jsme si tašky a v pět jsme se šly zařadit do fronty. Během objednávání lístků jsem se divila, proč si v sekci na stání musím vybírat přesné místo, ale najednou mi bylo vše jasné - číslo lístku určovalo, kdy se dostanete dovnitř. Nejdřív jsem na systém nadávala, ale nakonec jsem díky němu získala dost slušné místo.



Kromě běžného pódia byl připraven i kruh, na který členové kapely občas vyběhli, aby se tak dostali k více fanouškům. Byla jsem tak v polovině tohoto kruhu a měla jsem tak dobrý výhled na všechny strany. Uznávám, že mi k tomu asi pomohla i má výška, protože přecijen jsem mezi většinou asijských fanynek dosti vyčnívala. Překvapilo mě, že před koncertem hrály v hale sice rockové pecky, ale od cizích interpretů. Pár minut před šestou se spustilo video, které CNBLUE natočili na podporu stavby své další školy v Africe. Následovalo video, na kterém nás CNBLUE přivítali na koncertě a pak se spustila naprosto luxusní upoutávka. Vše bylo laděno podle názvu koncertu - s mírně vesmírně tajemnou tématikou. Nejdřív jsme se mohli pokochat několika detaily kytar a bicích, pak byl záběr na jednotlivé členy kráčejících po schodech vzhůru do nebe a pak... Min Hyukovo typické roztočení paličky, rána do bicích a show mohla začít! 

Kluci to rozjeli hned od začátku svou peckou Where You Are. Dva roky jsem si doma syslila lightstick a ještě během první písničky se mi rozletěl na dvě části. Část s nápisem praštila do hlavy paní stojící za mnou a zmizela v nedohlednu. Začátek koncertu jsem si tak nějak nedokázala užít tak moc, jak bych si přála. CNBLUE ale můj lightstick nijak nezneklidnil a pokračovali dalšími japonskými hity, jako bylo Get Away a trochu starší One Time. Pak si Yong Hwa odložil bundičku, kluci se nám představili a dali si menší pauzu. Následovaly novější korejské písničky Man Like Me a Coffee Shop, během kterého si Yong Hwa dokonce trochu zatancoval. Chybět nemohla ani písnička Have a Good Night a Wake Up, během které to kluci opravdu rozjeli. Zatímco během Coffee Shop běžel na pozadí černobílý film promíchaný černobílými záběry z koncertu, Wake Up opravdu probrala i sebeunavenější fanoušky. Jedna z těch písniček, co jsem si na živo opravdu zamilovala.

 

Fanoušci byli probraní, a tak si CNBLUE mohli dát zase menší pauzu. Po krátkém úvodu zahráli romantickou baladu Love Light. Kluci vypadali dost překvapeně, protože fanoušci zpívali velmi nahlas celou písničku, a tak se Yong Hwa rozhodl užít si alespoň závěr písně. Zatímco fanoušci písničku už třikrát zakončili, leader skupiny si vynutil ticho a až pak si sám zapěl závěr této písně. Ještě hlubší romantiku pak Yong Hwa spustil svým skoro sólem Feeling. Stačilo, aby se postavil za klávesy a zahrál prvních pár tónů a fanoušci ječeli o sto šest. I když se přiznám, že já osobně stála v němém úžasu. Následovala korejská verze These Days, kterou ovládl Jong Hyun. Ten pak podal jedné z fanynek svoje trsátko a během pauzy si sedl na trubky vedle pódia (čímž se dostal téměř mezi fanoušky v první řadě) a odpočíval. Zatímco fanynky v jeho okolí nadšeně křičely a tasily foťáky a telefony. Vzhledem k tomu, že jim Jong Hyun sám začal pózovat, prošlo jim to. 

Poté Yong Hwa opět odkráčel do přední části kruhu, kde strávil většinu koncertu a po Y, Why následovala další z písní, která mě naživo odrovnala - La La La, kluci pobíhali po pódiu a rozdávali úsměvy a svůdné pohledy na všechny strany. Po Just Please se podobně rozdováděli i u Tattoo. Což mi připomíná, že měl Yong Hwa na ruce tetování! Po nedávném článku o jejich rebeliích jsem byla mírně nervózní a neustále mi vrtá hlavou, jestli je falešné nebo pravé. Během následující In My Head jsem byla doslova dojata synchronizací fanoušků. Ne, že bychom do té doby máchali rukama mimo rytmus, ale během In My Head se nám opravdu dařilo a sama jsem byla nadšená z efektu, který jsme tvořili.

 ​

Po Intuition, debutové I'm a Loner a nejnovější I'm Sorry se kluci odběhli převléct. Pódium zahalil obrovský bílý prapor a zmatení fanoušci začali křičet o přídavek. Teda nevím, jak moc byli zmatení oni a jak moc jsem byla zmatená jen já. Počítala jsem s tím, že se ještě vrátí - vždy přece část koncertu vystupují v tričkách, které na koncertě prodávají. A nemýlila jsem se. Spustila se další luxusní upoutávka, strhla se opona a kluci to opět rozjeli. Zazněla Hey You, Love Girl a dokonce i improvizovaná písnička, kterou si kluci vymysleli přímo na pódiu. Yong Hwa si během zpívání nasadil růžová králičí ouška, která někdo hodil na pódium. Ta pak začala kolovat. Jakmile se Jong Hyun dostal dopředu, Yong Hwa mu svá zaječí ušiska předal a Jong Hyun hned běžel zpátky na hlavní pódium a snažil se čelenku nasadit Min Hyukovi. 

Fanoušci se dočkali i Jung Shinova zpěvu, který dostal svůj prostor během You've Fallen Into Me a pak se iniciativy opět chopil Yong Hwa. Před Love si fanoušky rozdělil na dva tábory - zatímco první měl na starosti část "love love love", naše část křičela "clap clap clap" - postupně nám to Yong Hwa začal trochu komplikovat a nakonec vyzkoušel, jak dobře ovládáme beatbox. (Moc dobře ne, jen tak mimochodem.)



Koncert byl zakončen písní Try Again, Smile Again. Během které jsem se neudržela, a slzy mi začaly stékat po tváři. Blížil se konec. A ten jsem nechtěla. Vzhledem k tomu, že se po celou dobu koncertu nesmělo fotit (a bylo to opravdu přísně hlídáno), rozhodli se kluci, že nám nakonec dovolí nacvakat si pár foteček a začali pózovat. Pózovali opravdu v neuvěřitelných kreacích a postupně začali obcházet i náš kruh. Nakonec stáli přímo přede mnou a mě v tu chvíli neuvěřitelně mrzelo, že jsem si foťák nechala v tašce. Takže jsem jen smýkala svůj pohled z nekvalitní kamery telefonu na Min Hyuka, kterého jsem měla konečně šanci si lépe prohlédnout a samozřejmě Yong Hwu, jehož odchod mě žral ze všeho nejvíc. Byla jsem tak zoufalá, že jsem během loučení dokonce zařvala korejské "Neodcházejte!" a odmítala jsem koncertní halu hned tak opustit. Na rozdíl od většiny fanynek, které mě opravdu šokovaly tím, že se ani nesnažily o nějaký ten pravý přídavek. CNBLUE odešli, ony také. A mně nezbývalo nic jiného, než se taky pomalu vyšourat ven. Byla jsem z kluků nadšená, jejich vystupování a schopnosti jsou prostě neuvěřitelné. Měla jsem hroznou radost z toho, že jsem měla tu čest vidět je, jak si v tmavých tričkách užívají svůj koncert - přeci jen je to něco jiného, než když v sáčkách a vystajlovaní vystupují v nějaké televizní show.

Jen mě trochu mrzelo, že nás Jong Hyun trochu odbýval. Rozhodně za námi nechodil tak často jako Jung Shin k fanouškům na své straně a když už se stavil, zíral pořád někam do dáli. Zatímco Jung Shin a Yong Hwa se snažili věnovat fanouškům kolem sebe, jak jen to šlo. Bohužel ale byli častěji právě na druhé straně. S kamarádkou jsme pak nadávaly, že jsme si připlatily za nejdražší lístky, tak nám mohl věnovat alespoň letmý pohled, ale vypadalo to, že kdyby v hale nikdo nebyl, Jong Hyunovi by to zas tak nevadilo a vesele by si brnkal dál. I když nutno podotknout, že jeho láska a nadšení pro hudbu z něj vyloženě sálaly. Mrzelo mě, že jsem ani neměla šanci využít svůj lighstick, mrzelo mě, že se koncert nenatáčel na DVD, že jsem s sebou neměla foťák a v neposlední řadě i to, že se do mě Yong Hwa nestihl zamilovat. Ovšem tohle všechno mi dodalo odvahu vydat se druhý den ke koncertní hale znovu. Tentokrát vybavena foťákem a plná odhodlání!


FOTO: asianstyle.cz - MinYeon
FOTO z haly: ​twitter.com/CNBlueUpdates

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9