Wang LeeHom: „To, co chcete skrze umění říci, je to nejdůležitější.“

17:00 | 22.04.2014 Mei 985 1
Přečtěte si rozhovor PRESTIGE Hongkong s populárním hudebníkem a hercem z Taiwanu o asijské pop kultuře a mnohem více.
LeeHom na oslavě narozenin Jackieho Chana
LeeHom na oslavě narozenin Jackieho Chana FOTO: wardrobetrendsfashion.com
Už 2,5 roku je taiwanská hudební mega star Wang LeeHom na svém koncertním HLQK turné, s kterým vystupoval ve více než 100 městech po celé Číně a na mnoha dalších místech jak v Asii, tak i ve zbytku světa. Mezitím točí filmy a účastní se mnoha akcí.
 
Sedmatřicetiletý zpěvák a herec je velmi vlivným asijským hudebníkem, jenž se snaží šířit asijskou, nejen hudební kulturu do celého světa. LeeHom je mužem mnoha talentů. Dokladem toho je jeho obrovská sláva a mnoho úspěchů nejen v Asii.
 
V současné době LeeHom pracuje na tvorbě koncertního 3D filmu. Pojďme se podívat, jak umělec odpovídal na otázky pro PRESTIGE Hongkong.
 
Jaký je záměr koncertního filmu z Ptačího hnízda (Bird’s Nest) v Pekingu, který připravujete?
Skutečným záměrem filmu bylo zdokumentování prvního sólového koncertu v Ptačím hnízdě v Pekingu. Tu noc tam bylo 90 000 lidí. Bylo to monumentální. Chtěli jsme zachytit ten jedinečný okamžik, a tak jsme koncert natočili ve 3D. Byly tu dvě věci – zdokumentovat to a ukázat divákům po celém světě, co děláme v čínské pop music.
 
Jak se díváš na 3D?
Multi-dimenzionálně.
 
Plánujete, že se film bude vysílat po celém světě?
Doufám, že se bude hrát v tolika oblastech, jak jen to bude možné. A také doufám, že více lidí zaujme čínská popová atmosféra, které jsem součástí více než 20 let.
 
Jaký rozvoj v tomto odvětví v současné době vidíš?
Nastalo mnoho změn. Když jsem do tohoto odvětví v roce 1995 vstoupil, bylo všechno velmi koncentrované do Hongkongu. Lidé na Taiwanu poslouchali kantonské písně a sledovali hongkongské filmy a televizní dramata. Ale věci se časem změnily. Čína se více otevřela a dominantním jazykem se stala mandarínština, která nesmírně ovlivnila populární kulturu, Nyní v Hongkongu uvidíte mnoho lidí, kteří poslouchají mandarínskou hudbu.


 
Jak moc sis byl vědom svého vlastního kulturního dědictví, když jsi vyrostl v USA?
Skoro vůbec. Vyrůstal jsem v Rochesteru v New Yorku, kde byla čínská populace nižší než jedno procento, takže jsem byl ve svých letech rozhodně jediným čínským klukem na základní škole. Byl jsem velmi americký a zcela vystavěný americké popové kultuře. První album, co jsem si kdy koupil, bylo The Beastie Boys’ - Licensed to Ill.
 
Kdy jsi začal objevovat své kulturní dědictví?
Myslím, že jsem si nebyl moc vědom své etnické identity nebo kulturní identity či svých kořenů, když jsem vyrůstal. Až když jsem poprvé přišel do Asie, objevil jsem úplně jinou stránku toho, kdo jsem.
 
Takže to bylo trochu vzrušující, ale zároveň možná i děsivé?
Přesně tak. Myslím, že hudebně jsem vždy jen tím, co je v mém srdci skladatele, a tím, čemu uvnitř věřím. Nic z toho nemůže být falešné. Myslím, že musíte opravdu věřit v to, co děláte, a to pak utváří písně a hudbu. Je v tom upřímnost. Myslím, že jsem byl tak hluboce a silně ovlivňován Asií, ježděním sem, učením se jazyka a poslechem hudby, že jsem se do kultury doslova ponořil. Bylo to jako infuze do mé hudby a ta se stala tou, skrze niž jsem chtěl mluvit.
 
Takže ti to pomohlo najít svou vlastní „řeč“, nebo co jsi tím chtěl říci?
Nejdůležitější věcí pro umělce je nalezení jejich vlastní řeči. Musí vědět, co chtějí říci. Když jsem vyrůstal, chodil jsem do zimních zahrad a byl jsem vždy obklopen neuvěřitelně talentovanými umělci a hudebníky, ale ne vždy jsem byl obklopen hudebníky, kteří věděli, co chtějí vlastně říci. V průběhu let jsem zjistil, že je to vlastně pro umělce to nejdůležitější. Není to technika, i když ta je také důležitá. To, co chcete skrze umění říci, je to nejdůležitější.
 
Líbilo se ti vracet se do Asie rozšiřovat si své hudební obzory?
To jsem dělal. Předtím už jsem mluvil o tom, jak se v Asii hodně věcí změnilo. Když jsem začínal, všechny mezinárodní nahrávací společnosti a všechny nadnárodní společnosti by řekly: „Pojďme udělat anglické album.“ A já se toho vždy zdržuji, protože si myslím, že na to není vhodný čas. Nemyslím si, že by v těchto dnech Amerika přijala například čínskou kapelu.
 
A myslíš, že se ten den blíží?
Určitě. Je to určitě blíže. Myslím si, že pop kultura – hudba, filmy – lidi rozhodně spojuje. Pokud se to udělá dobře, tyhle věci platí všeobecně, bez ohledu na jazyk, kterým mluvíte. Ve filmech můžete mít titulky, takže lidé mohou sledovat příběh a citově se v něm angažovat. Pro hudbu je to trochu náročnější. V některých ohledech je to výhoda, protože hudba je mnohem bezprostřednější. To, zda se vám píseň líbí, můžete zjistit během několika sekund. Možná nevíte, o co v ní jde, ale pokud se vám líbí, ani to vědět nemusíte.
 
Něco o žití na Taiwanu – jak se tam žije? Pomáhá to formovat tvou kariéru?
Z tvůrčího hlediska je to zde velmi silné. Je to centrum čínské popové hudby a hudby obecně. Pro život tady existuje mnoho důvodů jak politických, tak historických.
 
Jako například?
Taiwan má velmi vysokou úroveň kultivovanosti a vzdělanosti. Je zde dlouhá historie tradic, umění a kultury. Umění zde má velmi vysokou úroveň. Mohli bychom říci něco jako: „Nejsme schopni mít největší trh, ale pojďme dělat věci, které mají mnoho umělecké integrity.“


 
Jaká je zde příležitost dostat se do filmu?
Když jsem se dostal do Asie, byl jsem velmi šťastný, protože se zde očekává i od zpěváků, že budou hrát. Zpěváci mají možnost si zahrát. Je to jako za starých časů v Americe s Elvisem nebo Frankem Sinatrou. Očekávalo se to od nich. Takže jsem byl opravdu požehnaný, protože jakmile začala vzrůstat moje pěvecká kariéra, začaly se objevovat také filmové příležitosti k nastartování té herecké.
 
A bylo to pro tebe snadnou volbou?
Na začátku své kariéry jsem nepřemýšlel o tom, že bych byl hercem, ale miluji ten proces. A tady je další zajímavý vývoj – vzhledem k významu hudebních videí. Nejen, že jsem působil v mnoha hudebních videích, ale také jsem natočil mnoho reklam a měl jsem možnost se potloukat s mnoha filmovými tvůrci. Byli to moji přátelé a to bylo to, co mě v tomhle otrkalo. Pak jsem začal režírovat svá vlastní hudební videa a udělal jsem svůj vlastní film.
 
Takže si myslíš, že máš v tomto ohledu co vyprávět?
Ach, ano. Tolik. A pracovat s lidmi jako třeba Ang Lee, který je pro mne velkou inspirací.
 
Jaké projekty bys rád prozkoumal jako režisér?
No, mám rád čínsky mluvené filmy, stejně jako čínskou populární hudbu. V některých ohledech jsou mnohem méně vyzrálé než západní kinematografie, ale ta naivita je lákavá.
 
A co můžeš říci o práci s Michaelem Mannem?
Ten je také geniální. Nemohu o filmu zatím moc mluvit. Je to můj první anglicky mluvící film. Bylo to skličující a zároveň vzrušující. Ta možnost na tom pracovat a sledovat mistra je celoživotní příležitostí.
 
Jak zvládáš fyzickou náročnost své kariéry?
Chodím do posilovny. Snažím se dobře jíst. Někdy to může být těžké, když se musíte spoléhat na pokojovou službu. Jako pro zpěváka je můj hlas velmi citlivý na změny v mém těle a na to, co jím. Můj hlas je středem mého myšlenkového procesu, pokud jde o jídlo. Musí být neustále připraven.
 
Co ti přinese budoucnost?
Mám zmapovaný alespoň rok. Je to vzrušující, být součástí čínské zábavní scény a vidět sám sebe jako součást jejího růstu. Letos vydáme tento 3D koncertní film, což bude jednou z částí tohoto růstu. Je to sice malé, ale významné. Můj plán je hlavně dělat tu nejlepší hudbu a nejlepší filmy, u čehož doufám, že budou cestovat a budou mít nějaký kulturní dopad.




ZDROJ: prestigehongkong.com
FOTO: facebook.com/leehom

Diskuze

Anketa

Hlasujte pro K-POP NOVINKY týdne. Dvě s nejvyšším počtem hlasů budou nasazeny do K-POP CHART SeeJay Radia:

1. Crush - Lay Your Head On Me
30%
2. CHAE YEON - Bazzay
10%
3. Hoody - Sunshine
5%
4. HYO & 3LAU - Punk Right
55%
Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9