Obsedantně kompulzivní porucha vedla Seung Youna k nové osobnosti

15:00 | 16.10.2020 Xiunka 0
Zajímá vás, proč si Seung Youn nechal říkat Luizinho? V jakém momentě se poprvé rozhodl stát se zpěvákem anebo za jakého člověka se považuje?
Seung Youn
Seung Youn FOTO: facebook.com/CHOSYTH
Seung Youn neboli WOODZ nafotil letos působivé fotografie pro magazín W Korea, kterému také poskytl navazující rozhovor. Nejprve se rozpovídal o svém dospívání v Brazílii. „Jakmile jsem dokončil základní školu, sbalil jsem se a odjel do Brazílie učit se hrát fotbal. Strávil jsem rok v Santosu, přístavním městě na jihovýchodě São Paula, rok v Penápolisu, malé vesničce na severozápadě Santos, která má podobnou atmosféru jako Los Angeles ve Spojených Státech. Moře je blízko a při západu slunce fouká chladný vítr. Po večerních trénincích jsem běhal a hrál si s kamarády na pláži.“
 
Prozradil, že jeho anglické jméno je Evan. „Když jsem dorazil do Brazílie, jmenoval jsem se Evan, ale znělo to krapet moc obyčejně. V té době jsem se zeptal mých brazilských přátel na jejich místní jména a narazil jsem na Luizinho. Jakmile jsem ho uslyšel, zalíbilo se mi tak moc, že jsem změnil své jméno z Evana na Luizinho.“
 
Když tazatel upozornil na to, že se zdá, že měl příliš mnoho práce, než aby se cítil osamělý, Seung Youn odpověděl: „Korea byla vždy mou součástí. Každý den mi chyběli rodiče a přemýšlel jsem, co dělají moji přátelé v Koreji. V té době byl K-Pop jedinou věcí, kterou jsem si o Koreji pamatoval, ale místní internet byl tak pomalý, že jsem musel čekat celý den, než jsem si stáhl písničku. Skladby, které jsem tehdy každý den poslouchal, byly Prologue od Shin Sung Wooa a Let’s Go on a Trip od Lee Seung Giho.“



„Jasně si pamatuji moment, kdy jsem poprvé uslyšel Let’s Go on a Trip. Bylo to, když slunce zapadalo poté, co jsem dokončil trénink. Nevím, proč jsem byl tak vzrušený ve chvíli, kdy mi ta písnička hrála ve sluchátkách. Tehdy jsem se poprvé rozhodl stát se zpěvákem. Pomyslel jsem si: 'Přál bych si být někým, kdo dokáže předat ostatním nadšení, které právě teď cítím.' Jakmile jsem se po studiu v Brazílii vrátil do Koreje, odjel jsem znovu na Filipíny a od té doby, kdykoliv jsem se vrátil do Koreje, šel jsem na konkurz. Poté, co jsem prošel telefonním konkurzem ve Filipínách, lhal jsem rodičům a přijel do Koreje na oficiální konkurz. Musel jsem jít na konkurz tak 40 až 50 krát.“
 
Zamyslel se nad tím, kdo je jako člověk a otevřeně přiznal: „Nejsem si jist, jaký druh člověka jsem. Tehdy to bylo jasné, ale teď netuším. Před třemi lety jsem měl po psychické stránce velmi obtížné období a od té doby se mé smýšlení hodně změnilo. Bylo to někdy v době, kdy jsem se objevil v Show Me The Money. Cítil jsem velký tlak dělat věci správně. Vždy jsem byl tlačen do soutěže, takže jsem musel věnovat pozornost tomu, kdo je přede mnou a za mnou. Bylo to také hned po otcově smrti. Moje obsedantně kompulzivní porucha vedla k rozvoji osobnosti, která nechala věci plynout. Uvědomil jsem si, že se lidé v závislosti na situaci přirozeně mění a musí si odporovat, takže právě proto mám pocit, že jsem se ještě nedefinoval. V minulosti bylo spoustu nocí, kdy mě mé myšlenky udržovaly vzhůru, ale nyní se zdá, že tento druh myšlenek zmizel.“
 
Seung Youn byl požádán o vydání mini alba v létě. „Když jsem se účastnil Produce X 101, bylo tu něco, co jsem hodně slýchával od svých fanoušků. Říkali, že se jim opravdu líbí, jak jsem mohl zpívat, tančit a produkovat. První, na co jsem pomyslel, bylo zdůraznit to v tomto albu. Najednou jsem si uvědomil, že pro fanoušky, rodinu a zaměstnance, kteří mě vždy, aniž by opustili mou stranu, chrání, jsem pýchou a tváří. Chtěl jsem dokončit album, za které by se nemuseli stydět. Takže jsem do tohoto alba vložil opravdu vše. Začalo to 'poznejte mě' až po 'vlastně, vím jak dělat věci jako tyto' na 'nevím, co máte rádi, tak jsem připravil vše.'“


 
Tazatel poukázal na to, že vypadá jako člověk, který rychle přechází mezi smíchem a pláčem. Seung Youn připustil, že je to pravda. „Jsem snadno ovlivnitelný emocemi. Často říkám 'To je tak smutné. Jak můžeš nemyslet na to, že je to smutné?'. Myslím, že má hudba je taky taková. Pokud ji posloucháte pomalu, naráží na 'Co myslíte?' a 'Není to smutné?'. Mám rád tento druh emocionální výměny. Jeden z mých blízkých kamarádů je někým, kdo se připravuje na herectví a když se napijeme, vedeme debatu o emocích. Například, začneme diskuzi otázkou 'Kde smutek začíná?'. Hovoříme o tom, jak smutek obvykle někde začíná, ale někdy se diskuze ponoří hlouběji do protiargumentu.“
 

„Nejsem dobrý v odkládání věcí. Každá osoba má svůj vlastní osud a myslím, že abyste něco naplnili, musíte zahodit to, co máte. Ale myslím, že se pouze pokouším získat tím to, že držím to, co mám. To znamená, že jsem chamtivý. Lidské vztahy jsou stejné. Zatímco jsem si na ostrově Jeju hrál s pískem v své ruce, najednou jsem si to uvědomil. Písek rozptýlen poté, co jsem ho na chvíli držel v mé ruce, je jako lidský vztah. V životě jsem narazil na tolik lidí, že ani nevím, kdo mě zná nebo ví, kdo jsem. Takže jednoho dne jsem si pomyslel, ‘Staň se osobou, která drží kameny namísto písku.‘ Jako velká skála se chci postarat o lidi, kteří jsou pro mě důležití a vzácní. Na druhé straně se mi ulevilo, že se nemusím držet lidí, kvůli kterým jsem trpěl.“
 
„Myslím si, že jsem se stal trochu více flexibilním. Původně jsem byl jako beran. Když se něco stalo, vrazil jsem do toho. Když byl můj nápad odmítnut, vzdal jsem se, pouze pokud pro to  byl dobrý důvod. Nicméně se zdá, že čas, který mi zabere přijmutí a porozumění, se zkrátil.“

 
ZDROJ: soompi.com
FOTO: magazín W Korea

Diskuze

Anketa

Z jaké další asijské země, kromě Jižní Koreje, posloucháte hudbu nejčastěji?

Taiwan
1,2%
Čína
47,9%
Japonsko
34,5%
Vietnam
5,2%
Thajsko
7,7%
Filipíny
0,4%
Indie
0,5%
Singapur
0,4%
Mongolsko
0,3%
Jiná
1,8%
Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9